Obsah této stránky vyžaduje novější verzi aplikace Adobe Flash Player.

Získat aplikaci Adobe Flash Player

Stanovení obvyklého úroku v případě půjčky poskytnuté ze strany společnosti jejím společníkům (obvyklý úrok, bezúročná půjčka poskytnutá zaměstnanci (jednateli), správní praxe, cena obvyklá)
PDF Tisk Email

Právní věta

Obvyklý úrok v případě půjčky poskytnuté ze strany společnosti jejím společníkům by měl být stanoven ke dni vzniku závazku, tj. ke dni poskytnutí půjčky, a dále by se měl stejný postup zopakovat každé zdaňovací období, a to k jeho konci.

Komentář: Společnost poskytla v roce 1997 svým třem společníkům / jednatelům bezúročné půjčky. Správce daně posoudil finanční zvýhodnění jednatelů spočívající v bezúročnosti jako příjem ze závislé činnosti, na který se nevztahuje osvobození. Otázkou bylo, jakým způsobem se má stanovit úrok obvyklý, ze kterého je společnost jakožto plátce daně povinna srazit zálohu na daň ve smyslu § 38h odst. 1 ZDP. Správce daně stanovil obvyklý úrok jako fixní úrok k datu poskytnutí půjčky, když zprůměrňoval údaje dostupné od 3 bank. Daňový subjekt požadoval přepočítání výše úroku každý rok.

NSS uvedl, že zvýhodnění plynoucí z poskytnutí bezúročné půjčky jednatelům představuje příjem ze závislé činnosti dle § 6 odst. 1 písm. b) ZDP. Pro účely ZDP je tedy společník (jednatel) „zaměstnancem“ a společnost „zaměstnavatelem“, a proto lze dle NSS v případě poskytnutí bezúročné půjčky společníkovi (jednateli) ze strany společnosti aplikovat ustanovení § 6 odst. 9 písm. p) ZDP, v rozhodném znění (nyní § 6 odst. 9 písm. l) ZDP). Dle NSS se na ocenění obvyklého úroku nepoužije zákon o oceňování (úrok je peněžní příjem), ale metoda pokynu D-190 (nyní D-300), který obsahuje pravidla pro výpočet úroku z částky převyšující částku osvobozenou od daně. Z tohoto pravidla je možné dovodit, že stejným způsobem bude počítán i úrok z peněžního zvýhodnění zaměstnanců v podobě půjček, které od daně osvobozeny nejsou. Pokyn přitom ukládá přepočítat obvyklou výši úroku každoročně.

Tento pokyn sice není právně závazný, na jeho základě se ovšem vytváří správní praxe, která závazná je, je-li v souladu se zákonem (viz dříve judikovaná kritéria: zákonnost, předvídatelnost). Výjimečně je možné vytvořit správní praxi i v rozporu s pokynem (správce daně argumentoval, že v praxi se u bezúročných půjček postupovalo jinak než v pokynu), ta by byla ovšem závazná pouze v případě, že by měly všechny daňové subjekty objektivně možnost se s ní seznámit (o čemž má správce daně důkazní břemeno).

Umožňuje-li zákonná úprava dvojí výklad (přičemž nelze obecně říci, který z výkladů je pro poplatníka výhodnější), je v daném případě rozhodující, že existuje ustálená správní praxe, která není contra legem. Zde bylo možné postupovat dle zákona dvěma způsoby: fixní úrok k datu poskytnutí půjčky nebo každoroční stanovení obvyklého úroku. V souladu se správní praxí předpokládanou pokynem pak bylo nutné zjistit obvyklou výši úroku každoročně, a to vždy ke konci zdaňovacího období.

 

Více viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16.08.2010, spis. zn. 2 Afs 53/2010.